Autorský pořad Jendy Kulíka, playlisty, informace:

Zastaveníčko je pořad věnovaný nejrůznorodější muzice se zasvěceným a vždy zábavným komentářem Jendy Kulíka. Hudební výlet napříč kontinentem poslouchejte každé úterý od 20:00 hodin. (Premiéra 2x měsíčně, následující úterý repríza). Kontakt na moderátora zde>> Rozpis repríz pořadu zde>>

---

Aktuální playlist pořadu je ke stažení ve formátu txt na této adrese:

Zastaveníčko 058 | 01.11.2011 | Playlist pořadu | Přehraj! |
Zastaveníčko 057 | 18.10.2011 | Playlist pořadu | Přehraj! |
Zastaveníčko 056 | 04.10.2011 | Playlist pořadu | Přehraj! |
Zastaveníčko 055 | 28.06.2011 | Playlist pořadu | Přehraj! |

---

Zastaveníčko 050 | 19.04.2011 | Přehraj! |

Nedávno jsem se v odborném časopise dočetl, že...
Posluchačstvo a to především mladé, prý počíná inklinovat k jazzu. Na jednu stranu není divu, nevím jak Vám, ale mě připadá, že současná popmusic jde do kopru. A na stranu druhou mladí, pokud se umění týká a hudby obzvláště, stále něco hledají, obzvláště když to co je jim jako umění předkládáno, se občas jako umění pouze tváří. Když už tedy o tom jazzu je řeč, podíváme se na něj jen tak okrajově, abychom nepopudili, spíše tak na pomezí dobré hudby a hudby jazzové. To abyste věděli, do čeho jdete. Třeba se vám to zalíbí, což by mne potěšilo. Na začátek, pouze jen tak lehce dáme pár vokalistů, respektive vokálních formací a to Manhattan Transfer a Singers Unlimited. Nebude chybět též Sammy Davis jr. Pak už přitvrdíme a z opravdových jazzmanů tu zaslechnete Luďka Hulana s přáteli na legendárním snímku z roku 1977 a nakonec Evu Orlmerovou ze společné desky s Michaelem Kocábem natočené v roce 1981 to bude legendární Sonny Boy.
To by asi tak bylo pro dnešek vše, hezký poslech, Jenda...

---

Zastaveníčko 050 | 05.04.2011 | Přehraj! |

Apríla již bylo, ale stejně poněkud neobvykle...
Většinou začínám v tom smyslu, že: „Tak jsem se zase hrabal v deskách a našel jsem...“. Dnes jsem se pro změnu hrabal v knihovně. Nikoli, nepředvádím, jaký jsem intelektuál, knihy máme doma, to ano; dokonce mnoho knih, ale ukliditi je třeba občas i v knihovně. Mám v ní stejný nepořádek jako v deskách, tedy neskutečný elent. Ale nakonec z úklidu sešlo, objevil jsem totiž knihu z toku 1901, „Jak naslouchati hudbě“ kterou napsal Dr. Jan Barnberger. Nádherné dílko, které mne uchvátilo. Takže dnes si budeme čísti. Tedy jenom tak lehce, mezi skladbami. V dobově kouzelném jazyku našich pradědů. Jak naslouchati hudbě. Zajímavé názory a myslím si, že i poučné a užitečné. Obzvláště v době, kdy estetično v nás jest masakrováno zábavním průmyslem.
Jo, málem jsem zapomněl: Mimo pár kousků dobré hudby, vkusně interpretované, uslišíte i dvě velmi vzácné nahrávky, když už se hrabeme v té historii. Vůbec nejstarší dochovanou nahrávku na světě; fonografický váleček z roku 1888, který namluvil angličan, sir Arthur Sullivan a zaslal jej jako dárek Edisonovi. Hovoří tam o poslání fonografu jako epochálního vynálezu a také se obává toho, že tento skvělý prostředek bude mít možná podíl na nahrávání a vydávání laciného hudebního škváru, což se po létech Bohužel potvrdí a pak, protože hovoříme o době na přelomu století, a názorech na hudbu tamtéž, jednu historickou nahrávku. Jedná se o vůbec první desku vydanou v Rakousko – Uhersku. To abychom byli in.
To by asi tak bylo pro dnešek vše, hezký poslech, Jenda...

---

Zastaveníčko 049 | 15.03.2011 | Přehraj! |

Lehce zavzpomínáme, milí naslousluchači...
Pořad otevře Gary Moore skladbou Wild Frontier ze stejnojmenného alba. Je to taková pietní vzpomínka na dobrého muzikanta, který již od 6. února tohoto roku nastoupil na nebeskou koncertní šňůru. Je to škoda, co naděláme. Z této podivuhodné desky dávám ještě Johny Boy, hezky irsky laděnou náladovku. Připomenu též Garyho Moora jako bluesmena a to skladbičkou If You Be My Baby. Na závěr vzpomínky na tohoto kytaristu ještě dáme Whiskey In The Jar, kde jej uslyšíte s kapelou Thin Lizzy, ve které nějaký pátek /od sedmdesátých let/ také mimo jiné kapely, působil.
Pak je tu další undergroundový bard, tentokráte český, Mejla Hlavsa. Kouzla a čáry je vlastně zvukový track k videu, natočeného více jak před dvaceti léty, snad ještě za bolševika. Tenhle hezký biograf co by multimediální bonus najdete na dvojáku „Když je člověku 50“ vydaného u Globus Music v roce 2001. Povídat o tom nemá cenu, pokud tu desku někde seženete, narvěte ji do přehrávače, co to umí schroupnout, či do počítače /nejlépe/ a přiložte oko. Je to fakt milý videjko. Jsou tam mimo fotogalerie ty videa vlastně tři, ale toto je nejlepší. Mejlu uslyšíte i s kapelou DG 307 na podivuhodném albu „Uměle dochuceno“. Je to zajímavá deska, bohužel by nesměla vyjít v Čechách. Nedostalo se jí takové distribuce a podpory, kterou by si zasluhovala. Navíc je to sakra dost složitý album a musíte se jím ztuha prokousávat. Písničky k táboráku tam rozhodně nenajdete. Ale stojí to za to. A co na závěr? Abychom nepopudili, dáme „Básníky ticha“. Hezká věc. Mejla Hlavsa by měl letos šedesát let, kdyby tu byl. Taky jsem čekal, zda si nějaký to rádio na Mejlu vzpomene, když už má to výročí. Inu, abych řekl nic moc. Ticho po pěšině. Zůstalo to zase na nás na 90.7 /99.4/ ale my to děláme rádi. Pochválit je ale třeba Moravany, jež uspořádali k výročí Mejlových nedožitých šedesátin docela hezkou akci, tuším v Brně. Takže se na tohoto umělce českého undergroundu nezapomnělo. Takže rozviňte boltec, přiložte ucho a hezký poslech. K.

---

Zastaveníčko 048 | 22.02.2011 | Přehraj! |

Dneska vynilů pomálu, opět sice CD, ale dá se to přežít...
Rád bych dorazil ty folkaře + alternativce z minula, notabene, když se mi povedlo schrastit konečně jakémsi zapadlém antikvariátě v matičce Praze CD Marsyas 1978 – 2004. Jak se tam dostalo, nevím. Zázraky se stávají. Jak můžou lidi dávat takový desky do frcu, to nepochopím. Zase ale na druhou stranu; někdo prodá, druhý koupí a kde bych to jinak sháněl, že ano…
Zpět ale k albu: To zase neznamená, že to bude Marsyas od začátku do konce, to zase ne, budou tu jen dva kousky, které vás jistě, milí naslouchači potěší. Navíc tu prokmitne Vašek Koubek se svou novou deskou Ave, poté opět Vláďa Mišík a Tma padá do kaluží. Bylo to tu jednou a je to tu zas. Je to kus v podstatě na přání, co jsem už sice v zastaveníčku snad dával, nevím. Povedl se mi docela majstrštyk a to v tom smyslu, když jsem si dělal pořádek na svým počítači povedlo se mi sestřelit databázi poznámek, co jsem v Zastaveníčkách odehrál, a taky občas řekl, takže teď se občas něco zopákne. Avšak vzhledem k tomu, že mám desek tuny, zas to tak nehrozí. Jo, bude tam taky Vláďa Merta a Marsyas na konec.
Pořad je opět věnovaný zpěváčkům naší, poněkud z kloubů vymknuté generace, též době ve které jsme žili a zápasili s pubertou. Ale zase nemusíte mít obavy, nebude to ve stylu 300 let jsme trpěli, to určitě ne, ona vlastně to byla taky někdy občas sranda, tedy alespoň někdy.
Takže rozviňte boltec, přiložte ucho a hezký poslech. K.

---

Zastaveníčko 047 | 08.02.2011 | Přehraj! |

Dneska bude silně převynilováno...
Onehdá jsem si připravoval do vysílání nějakou hudbu a narazil při prohrabávaní archivu na poměrně velikou úrodu vinylů s kapelou Marsyas. Kapelu samotnou představovati netřeba, mnozí ji znáte a vy co neznáte, je zase vysvětlování zbytečný. Pravda i dnes máme v kotlině české mnoho hudebních souborů, ale těch dobrých je pomálu. Nepočítám li bigboš, folkaře a též alternativu pochopitelně. Pro ty, co s nostalgií vzpomínají na doby minulé, nutno důrazně připomenout, že komančů se dobrý hudbě občas také nedařilo. Zajímavý je to, že sice byla kvalitních kapel přehršel, ale zase tyto většinou žádný desky nenahrávaly, byvše příslušným orgánem „jaksi nedoporučeny“. Naštěstí pár jich občas do studia nějakým zázrakem pustili, dokonce i desku jim vydali. Většinou tedy. Dnes, tedy v době, kdy může natáčet desky kde kdo, respektive kdo má na to prachy a má nohy, aby došel do studia a ruce, aby podepsal smlouvu, tak i přesto se umění nějak nedaří. V rádiích to není taky dvakráte sláva, ale to už tady nebudu komentovat, protože si nechci kazit den. Inu, vláda konzumu a peněz, co naděláme. Ale zase na druhou stranu, když se to prodává, že ano…
Tedy nabízím Vám retrospektivní pohled na album „Kousek přízně“ od kapely Marsyas. Deska vyšla v roce 1982, nahrána o rok dříve, tedy v roce 1981 v pražském Mozarteu. To dřív tak bylo, že jeden rok se nahrála deska a druhej, pokud se bolševik dobře vyspal, vyšla. Mladí nad tím asi budou kroutit hlavou, ale bylo tomu tak. Byly vyjímky, pravda, ale těch bylo málo. Jako například, že jeden den, tuším v roce 1988 Panton na Portě v Plzni natáčel živák z koncertu a druhej den to bylo na krámě. Tedy pouze na stánkách na tý Portě v Plzni. Ale to je skutečně jen vyjímka.
Tedy Marsyas. Poslechněte a uvidíte, jak ta muzika je ještě po 29 letech čerstvá. A také má stále posluchačovi co říci. Kde budou dnešní pěvecký rychlokvašky v roce 2040? Ano přátelé, přesně tam…
Takže rozviňte boltec, přiložte ucho a hezký poslech. K.

---

Zastaveníčko 046 | 25.01.2011 | Přehraj! |

Dneska něco folku, bigbítu a dokonce i dudy zahrají...
Jižní Čechy jsou kraj na dojití „po nohou“, to říkal i Karel Kryl. To je svatá pravda, dokonce i něco dobrý muziky se tu najde. Zastaveníčko je zajímavý i tím, že dnes jsem nevařil z domácích zdrojů, ale probral jsem trochu fonotéku rádia. Vždycky se tam něco pěknýho najde, o čem jsem doposud nevěděl. Ostatně se mi to stává i doma, že narazím na nějakou zajímavou desku, o které jsem taktéž nevěděl.

Dnes se jedná o podivuhodné album „Folkrock v plzeňském kraji“. Album mapuje zdejší folkrockové grupy z let 2004 až 2006. Docela se tam urodilo, v těch letech. Muzika z tohoto regionu je typická svou přímočarostí, prostě žádný oduševnělý rozervání osobností a intelektuální dusno /viz zde citované kapely Na starý kolena a Navzájem/. To už je dáno národní povahou zde. Ostatně to znám osobně, pocházím rodem ze Šumavy, takže jsem v obraze. Má to několik výhod. Pokud do tohoto kraje přijedu, začnu hned mluvit nářečím, což je cenou devizou. Místní mne tedy neseparují mezi „lufťáky“ co zde tráví dovolenou a potom to má i dost „mezinárodní“ dopad; jak jistě víte, vysíláme i v Brně a nedávno mne zavolal jeden z brněnských posluchačů a mimo jiné měl radost, že „nemluvím pražsky“. To mne těší, že člověk má v sobě furt nějak zakódovaný ty rodový kořeny. Ale zpět k hudbě: Jednoduchost je pouze zdánlivá, jak nás třeba přesvědčí kapela Nebojsa a potom naprostá bomba z tohoto alba a to lidově rockový soubor Chodská vlna. Je to takový jihočeský Čechomor, ale pozor. Nekopíruje tuto kapelu ani náhodou, ale je stejně jako Čechomor živým odrazem zdejší regionální hudby, ale v tom případě chodské. Mohu vám říci, milí naslouchači, že mne tento veselý spolek naprosto dostal. A navíc mají velmi pěkný web, doporučuji navštívit. Viz: http://www.chodskavlna.cz/ Dočtete se tam spoustu věcí o kapele včetně fotografií z jejich turné, kdy mimo jiné hráli třeba v Jihoafrické republice, USA a dalších zemích. Ještě drobnou informaci: Protože jsme hosty v Jižních Čechách, pořad otevírá i zavírá další kultovní jihočeská kapela a to Minesengři.
Takže rozviňte ucho, přiložte boltec a hezký poslech. K.

---

Zastaveníčko 045 | 11.01.2011 | Přehraj! |

Dneska málo hudby, ale hodně povídání...
Vzpomínkový pořad o Jaroslavu Ježkovi jsem chystal již několikrát. Je s tím vždy spousta potíží, například s přepisem vzácných snímků a jejich digitalizací, což ovšem sběratel diskofil dělá s láskou, takže o potížích vlastně hovořiti nelze. Letos jsem od základu přepracoval pořad starší, prostříhal a opravil chyby.
Tedy Jaroslav Ježek. Ti co se o hudbu českou a jazzovou zajímají, potažmo i o divadlo české, vysvětlovat více netřeba. Pořad sám není školně-naučná nalejvárna vědomostí o Ježkovi, ale vzpomínky. Přátel především. Takže hudby tu bude pomálu. Pokud ano, tak výhradně pouze orchestr Osvobozeného divadla. Pouze dvě vyjímky tu jsou: Krátce tu zaslechneme Benny Goodmana ve svižný odpichovce Don´t Be that Way. A to z jednoho prostého důvodu; je tam o Goodmanovi řeč. Pořad otevírá a zavírá legendární skladba Ozvěny z hudebních síní v podání ne zase tak moc známého Pražského swingového orchestru pod taktovkou Jana Matouška. Jak jsem říkal, tedy uslyšíte pamětníky a hlavně přátele a také rodinné příslušníky, přesněji Ježkovu sestru Jarmilu provdanou Strnadovou a jeho paní Frances Ježkovou se kterou byl oddán v nemocnici Cornellovy university v New Yorku. Z pořadu jsem ale vyřadil unikátní pracovní snímek pořízený na zkoušce Československého pěveckého sboru v Dělnickém domě /New York/ začátkem prosince 1941, pro jeho diskutabilní technickou kvalitu. Zkusím jej opravit a někdy se k němu vrátit, už proto, je to nahrávka velice vzácná, vlastně jeden z posledních Ježkových snímků. Uslyšíte ale Prof. Dr. Václava Hozknechta, Jarmilu Strnadovou, Karla Ančerla, Františka Filipovského, Miloše Nedbala, Jana Wericha, Karla Vacka a Frances Ježkovou. Víme, že úděl emigrantů je většinou nelehký a zničující, obzvláště pokud jsou emigrovat donuceni. Karel Kryl to popisoval velice výstižně, tedy tyto kruté symptomy jako odtržení od domova, projevující se řadou především psychických potíží. Velmi známý je takzvaný fenomén tzv. "emigrantského snu", kdy se člověku zdá, že v cizím městě kde v emigraci žije, vystoupí z tramvaje, či vyjde z metra nebo podchodu, event. domovních dveří a je najednou doma, například v Praze na rušné ulici. Se všemi důsledky, co z toho vyplývají. Tedy okamžitým zatčením, politickou perzekucí, vězením /pokud dotyčný opustil vlast nelegálně/, což bylo i v tomto případě. Po prvotním šoku následuje stav hrůzy, jak se dostaneme zpět do relativního bezpečí exilu, a toto trvá ještě nějakou chvíli po probuzení.

U Ježka tento stav byl daleko závažnější a s patologickými rysy. Trpěl, doslova jako zvíře, odtržením od vlasti a domova. Jednou, když se zastavili s Werichem a Voskovcem na cestě u jakéhosi motorestu, snad na oběd, vypil něco alkoholu, neřídil totiž, z pochopitelných důvodů tedy pro svůj zrakový handicap. Najednou začal řádit jako pominutý a hystericky křičel na šokované přátele, že jej do Ameriky unesli. Vyběhl z motorestu přímo do šestiproudé dálnice vedoucí kolem řeky Hudsonu, přeběhl ji směrem k říční navigaci. Nastala zběsilá honička za kvílení brzd a řevu klaksonů. Jen neskutečným zázrakem nikdo nepřišel o život. Nechybělo moc a Ježka museli tahat z řeky. O této příhodě pak již nikdy nemluvil, jakoby uzavřel nějakou kapitolu v sobě. Domnívám se, že tento stav těžkého stesku po domově a odcizení přispěl k dramatickému zhoršení jeho nemoci, selhání ledvin a urychlil tak jeho odchod ze života.

Nabízíme Vám tedy malou vzpomínku na člověka, jež dokázal mnoho a mohl by ještě více, kdyby mu osud alespoň trochu přál. Ještě technická poznámka. Vesměs unikátní snímky a záznamy hlasů lidí, kteří většinou už nežijí, jsou z komponovaného gramofonového alba "Vzpomínání na Jaroslava Ježka" /Supraphon 1208 4056 X-F/. Jedná se o tzv. "supralongový" záznam, kdy je extrémní hustotou řezu možno na vynilovou desku nacpat až 60-70 minut záznamu. Ovšem na úkor kvality. Editor desky si také nedělal starosti s technickou úrovní nahrávek, byly tedy digitálně trochu povyčištěny. Supralongový záznam je neuvěřitelně náchylný na sebemenší poškození, či mikroskopické zrnko prachu a nečistot na desce. Takže to občas bude trochu popraskávat. Kde to vyloženě rušilo, tam jsem to pochopitelně opravil. A také byla dodána částečně jiná /Ježkova/ hudba z originálních šelakových desek a změněna dramaturgie pořadu, spíše byl tento z 70% přepracován.

Protože bylo toto album vydáno v době hluboké totality, bylo laděno „lehce a mírně levicově“. Tento nedostatek jsme také citlivě opravili. Pak jedna důležitá věc: Nenajdete zde hlas Jiřího Voskovce. Tedy nikoli v nahrávce písní, ale přímo jako pamětníka. Toho tam lehce vytěsnili, pravda. V té době stále ležel silně bolševikovi v žaludku. Ne že bych jej v archivu neměl, ale zde zase nevzpomíná zrovna na Ježka. Takže rozviňte ucho, přiložte boltec a hezký poslech.

PF 2011 Jenda...

---